Naše balkónové včelky I – jak to všechno začalo

Naše balkónové včelky I – jak to všechno začalo

Naše balkónové včelky I – jak to všechno začalo

V článku Hmyzí domečky III – komůrky pro včelky samotářky jsem vám slíbila, že na jaře napíšu svá pozorování samotářských včel, které se nám vloni uhnízdily v našich dřevěných (polenových) a křídlatkových domečcích. A protože už včelky svou letošní práci dokončily, tak i já dokončím, co jsem slíbila.

Pojďme si tedy o nich popovídat.

Samotářských včel je celá řada, mnohé jsou si podobné a špatně se určují, jiné poznáte snadněji. Ráda bych vám tady popsala rod zednice z čeledi čalounicovitých (čeleď Megachilidae). Část teoretických informací převezmu z knihy Blanokřídlí ČR I – Žahadloví (autoři Macek a kol., Academia 2012), zbytek budou moje letošní pozorování ze zahrady a balkonu. Tato pozorování doplním fotografiemi a několika videonahrávkami našich zednic (především zednice rohaté – Osmia cornuta).

Na začátku trocha teorie

Všechny včely, zednice nevyjímaje, jsou specializované na sběr nektaru a pylu z květů, jež jsou potravou pro larvy a dospělce. Ke sběru pylu mají uzpůsobené pylosběrné orgány, pokryté péřitými chlupy.

Zajímavý je způsob sběru pylu. Ten je z prašníků uvolňován pomocí silných kusadel a nanášen na ochlupení, odkud je zčesáván předními páry nohou (většinou za letu)do „sběráčků“. Zednice patří mezi včely břichosběrné, mají sběráčky na spodní straně zadečku (na rozdíl od nohosběrných včel, např. včely medonosné, které mají sběráčky na zadních nohou).

Zednice rohatá (a jí podobné druhy) hnízdí v různých dutinách, ve dřeni stonků, puklinách, ulitách plžů apod. Tvoří plodové komůrky uspořádané v řadě za sebou. Každou komůrku samice zásobuje potravou pro larvu (směsí pylu a nektaru pevné konzistence); na tento tzv. pylový bochník naklade vajíčko a každou komůrku pak definitivně uzavře přepážkou ze směsi hlíny, jílu a kamínků se slinami. Také vnitřek komůrek je impregnován vodotěsnou vrstvou ze sekretů slinných žláz. Larvy ke kuklení zhotovují kokon a přezimují většinou ve stadiu dospělce.

P1060064 P1080084 P1100211

Zednice se líhnou brzy na jaře, nejčastěji v březnu; samečci už o 1-2 týdny před samičkami (neoplozená vajíčka jsou totiž většinou kladena blíže ke vchodu do hnízda). Vstupní uzávěr dutiny je pak zdvojený (poslední komůrka je tedy prázdná).

A teď už k příběhu našich včelích mazlíčků

Na našem balkóně situovaném na jižní stranu mají včelky dobré podmínky pro hnízdění. O tom jsme se přesvědčili už před několika lety, kdy jsme tento úkaz objevili. Jak jsme přišli na to, že nám tady hnízdí včelky samotářky?

To bylo tak…

… Jednoho krásného slunečného jarního odpoledne jsem se rozhodla, že posvačím na naší minizahrádce, tedy na balkoně. Teplota šplhala skoro k 30°C (na sluníčku), i když ve stínu bylo ještě vcelku chladno. Vyhřívám se,  svačím a najednou poslouchám, co nám to tady pořád bzučí. Koukám kolem sebe a zjišťuju, že nějaké divné včelky s oranžovým zadečkem létají kolem bambusové treláže, kterou jsem vloni udělala, a lezou do otvorů. Nelenila jsem a šla googlit. Vygooglila jsem, že existují tzv. včely samotářky, které hnízdí v různých skulinách, dutinách a otvorech.

Tak jsem čekala dál, co se bude dít, abych mohla určit aspoň rod nebo skupinu. Pár dní jsem takto po odpoledních pozorovala, co včelky tvoří a nakonec se ukázalo, že jsou to zednice (druh se mi zatím určit nepodařilo, ani jsem je tak často a důkladně nepozorovala). Staly se z nich moje oblíbenkyně, protože jsou jako známí večerníčkoví včelí medvídci a dají se i pohladit (bát se nemusíte, žihadlo dávají jen opravdu zřídka).

Rok jsme je nechali jen v treláži a vloni jsme jim vyrobili nové domečky z polen a křídlatkových stonků (o tom jsem psala v jednom z minulých článků – viz odkaz zde). Jaké bylo naše překvapení, když se všech 5 polen skoro zaplnilo a otvory byly koncem dubna zazděné. Dokonce včelky osídlily i dvě skleněné zkumavky, tak jsem mohla pozorovat i během roku, co se v nich děje (fotodokumentaci jsem, bohužel, neudělala).

P1020544 P1020541 P1020540

Tak začala naše pozorování. Vloni díky zkumavkám, letos jsem měla pozorování pestřejší a častější jen díky úrazu ruky, kdy jsem v pauzách mezi prací doma na počítači mohla pozorovat, co se na balkoně děje.

Jste zvědaví? Ještě vás budu chvíli napínat. Tak vydržte a pár dní vyčkejte na další pokračování.

Těším se na vás a vy se těšte na další včelí příběhy :-).

S úctou k vám i k přírodě

Petra Babča Štěpánková