Petra ŠtěpánkováCo mě dnes čekalo na naší přírodní zahradě?
Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o mé dnešní pozorování ptáčků na naší zahradě.
Vydala jsem se dnes na zahradu nasypat našim opeřencům, kteří naše přírodní království rádi navštěvují. Pěkně si je hýčkáme a oni se nám pokaždé odvděčí krásnými zážitky.
Dneska bylo na zahradě tak trochu zimně, sněhu nemnoho, řekněme kolem 1-2 cm, ale atmosféru tato bílá pokrývka pěkně umocnila. Trochu mrzlo, ale sluníčko chvílemi příjemně hřálo.
Nasypala jsem slunečnicová semínka do všech krmítek, do některých jsem na přilepšenou přisypala i nasekané ořechy, na stromy navěsila lojové šišky a kosákům na zem dala rozkrájená jablíčka, která pro ně schraňujeme v maringotce, a taky pár jeřabin.
Po chvíli se začaly slétat sýkorky koňadry, sem tam modřinka a pár vrabčáků. Zanedlouho přilétl i kos a k mému překvapení se nešel napást šťavnatých plodů, ale hned hup na krmítko a dal se do konzumace ořechů. Ten je teda pěkně vybíravej a taky vychytralej:-) .
Prošla jsem si obě zahrady, koukla na stopy, co kde hupkalo (krom zajíce jen samí ptáčci) a hned zase nazpět pozorovat, co se slétne na krmítka. Opět nás navštívil stehlík, tentokrát, jen samotný, kamarády dnes nevzal. Vrabčáků bylo asi 15, většinou polní, a lítali sem tam z jednoho krmítka na stromy, do druhého krmítka a zase zpátky. Bylo jen slyšet svištění křídel: Frrr, frrr, … a čimčárání.
Přilétne i dnes červenka?
Čekala jsem, jestli se dnes objeví naše miloučká oblíbenkyně červenka. A nezklamala. Zanedlouho popolétla skoro ke mně, na terasu, přišla se ukázat, že je pořád tady a líbí se jí tu. Pak frnk do keřů a zase ke mně do jalovců před maringotkou, pak hupky po terase k oříšku. Jóóó, tak honí ji mlsná! Tak dobře, nasypu ti oříšky a uvidím, co bude. Opět nezklamala a přilétla za mnou, tak blízko, že jsem ani nemohla zaostřit a pořádně ji vyfotit. A šup pro oříšek a zase do keřů. Tak to opakovala několikrát na více místech, ale pořád byla pěkně blízko. Nejraději bych si ji podlachňala v dlaních, ale na to byla zase dost plachá.
Pak se ještě ukázali zvonci a pěnkaváci a občas se přiblížil i dlask. Taky malinký střízlíček mě přilétl pozdravit. Lovil si něco pod keři a občas vylétl se mi ukázat. Ocásek pěkně nahoru.
Bylo to tak krásné pozorování, že jsem si nechala ujet autobus a čekala na další část dnešního představení. A udělala jsem dobře. Něco takového jsem doposud neviděla.
Přilétl jeden dlask, za ním druhý, pěkně pískali a pak, světe, div se, další a další a další. Už jsem je ani nestihla počítat, bylo jich minimálně 5, možná 6. Křičeli po sobě, když jeden obsadil krmítko, tak tam dalšího nepustil a prali se v letu, odháněli, zaháněli, prostě nádhera.
Nestačila jsem ten frmol sledovat, natož něco fotit. Tak se budete muset smířit jen s mým vyprávěním a několika ne zrovna kvalitními fotkami z krmítek.
Jak vidíte, i v zimě má přírodní zahrada co nabídnout. Je to milionkrát lepší, než televize nebo kino, takovéto zážitky vám zůstanou vryté v paměti i v srdci.
A dnes to bylo obzvlášť výživné, že?
S úctou k Vám i k přírodě Petra Babča Štěpánková
