Petra ŠtěpánkováA máme tu další pokračování našich včelích příběhů. Minule jsme si povídali o líhnutí a páření, tentokrát se už podíváme na stavbu nových plodových komůrek.
Poznámka na úvod a omluva: Je konec prázdnin a nějak jsem pozapomněla vám stránku v červenci po návratu z dovolené publikovat, tak jsem toho využila a přidala či upravila nová videjka, ať máte na co koukat. Tak snad se vám budou líbit a vrátíte se o pár měsíců zpět do jarního slunečného dubna :-). Příjemné počtení a poučení :-).
Čištění starých komůrek
Naše balkonové včelky se už skoro všechny vylíhly, v chladných dnech to šlo velmi pomalu. Je začátek dubna a oplodněné samičky si hledají nová místa pro kladení vajíček. Létají kolem otvorů, občas do některého nakouknou, a pokud se jim líbí, tak do něj vlezou a odzadu ho začnou čistit.
Část včelek si vyhlédla otvory v nových polenech, jiné prozkoumávají uvolněné komůrky ve starých domečcích. Chtěla jsem je rozdělit na „pilnější“ a „lenivější“, ale moc se mi to nedaří. V nových otvorech mají sice skoro čisto, vynosí jen trochu pilin a zahladí otvory dohladka, zato musejí na závěr zazdívat větší otvory.
Ty, které si vyhlédly stará hnízda“ musí vynosit vše, co tam zůstalo po vylíhnutí bývalých obyvatel, ale zase zazdívají jen menší otvory (ve zbytcích původních „víček“). Tyto bych ale přece jen zařadila k těm pilnějším, aspoň podle mých pozorování, protože často nebylo jednoduché vyčistit staré komůrky od zbytků pylových bochníků, kokonů a trusu. Trvalo to mnohdy i den či dva. Však posuďte sami (na fotce dole je shrnuto vše, co včelky vynosily a neodnesly daleko).
Nošení pylu a tvorba pylového bochníku
Tak tedy: po vyčistění nových dutin začínají včelky nosit do zadních částí pyl, mají ho plné bříško. Podle žluté barvy se dají rozlišit včely, které už nosí pyl od těch, které teprve „uklízejí“. Také můžete pozorovat různobarevný pyl, každá včelka má asi v oblibě jiné rostliny.
Je slyšet bzučení a škrábání kusadel při dočišťování křídlatkových dutin. Samečci už úplně zmizeli.
Poznámka: Jelikož se břichosběrným včelkám, tedy i našim zednicím rohatým, na chloupky na břiše mnoho pylu nevleze, musejí létat častěji a uvádí se proto, že jsou lepšími opylovači, než včely medonosné.
Netuším, kolikrát musela včela přilétnout s pylem, aby vytvořila bochník pro nakladení vajíčka, tolik času jsem na balkoně strávit nemohla. Ale během asi 4-6 dnů od líhnutí samiček se v nových polenech objevují první zazděné otvory. Hloubka otvorů je na délku vrtáku, tedy asi 7-8 cm a za sebou by mohlo být odhadem 4-5 komůrek. Bochník je velikosti asi 6-8 mm na výšku a 6 mm do hloubky, takže dá dost práce nanosit tolik pylu s nektarem.
POZNÁMKA: Všechna zajímavá videa se mi na stránku ani nevejdou, pokud vás ale zajímají další detaily ze života našich včelek, mrkněte na můj You Tube kanál, kde najdete i další pěkná videa ze života naší přírodní zahrady a balkónových včelek 🙂
Jak naše včelky spí?
Další zajímavá pozorování mě čekala večer. Některé samičky po západu slunce a ochlazení ještě něco kutily v komůrkách, jiné už zalehly ke spánku. Pozorovala jsem je pomocí baterky (po setmění) a zjistila, že většina (až 90%) samiček spí na zádech, hlavou dozadu a zadečkem ke vstupu (naproti tomu samci spali na břiše hlavou ke vstupu; není nejaká analogie i u lidí ???), což mi přišlo ohromně zajímavé. Zkoušela jsem to ověřit mnoho dní po sobě a stále to platí.
Parazité samotářských včel
Taky jsem vyčetla, že jsou včely často parazitovány jiným hmyzem. Konkrétně zednicím kladou do komůrek vajíčka malinké mušky zelenušky včelí. A taky že jo. Po pár dnech, kdy samičky nosily pyl a kladly vajíčka, se náhodně u otvorů objevila muška velikosti asi 5-7 mm a číhala, až samička odlétne pro další pyl. To se mi moc nelíbilo, protože přes parazitovanou komůrku se zadní včelky nikdy neprokoušou (teda někdy asi ani vylíhlé mušky se nedostanou ven). A ač jsem milovnice všeho živého, tak několik mušek jsem poslala s omluvou do věčných lovišť (milovníci dravého i žravého hmyzu mi snad prominou 😉 ).
Tímto zjištěním se vysvětlilo mnohé, co jsem doposud nechápala: Proč mnoho ze starých dutin zůstalo zazděných?
Křídlatkové jsem si označila a po týdnu od líhnutí samiček, kdy už to vypadalo, že další se opravdu nevylíhnou, jsem pár těchto stonků nožem otevřela. A jak můžete vidět na obrázcích, potvrdilo se to, co se jsem uvedla výše. Tedy díky parazitaci larvy v některé z prostředních komůrek se další včely nemají jak dostat ven a uhynou. Což je velká škoda.
Už ale máme díky webu jednoho nadšeného Poláka vymyšlený zlepšovák na další roky. Letos už to nestihneme aplikovat, ale těším se, až budeme místo medonosných včel v úlech chovat samotářské včely v jiných „úlech“. A o tom vás budu časem také ráda informovat, třeba to někoho zaujme a vyzkouší to taky.
Jak to letos dopadlo?
A co se děje po měsíci od začátku stavby nových hnízd? Máme zazděná skoro celá tři stará polena a dvě nová (celkem přes 100 otvorů), plus několik křídlatkových stonků (asi 30), tři skleněné zkumavky, které si nechaly na závěr (a bohužel jen po 1-3 vajíčkách, víc už asi samičky neměly) a nepočítaně otvorů v trelážích na obou stranách balkónu. To bude příští rok bzukotu :-). Už se těším.
Tak neváhejte a připravte si na příští rok na únor nebo začátek března také nějaké domečky (jak na to, čtěte zde) a vyčkejte, jestli si je samotářské včelky také objeví a oblíbí. Možná to nebude hned, ale kdo si počká, ten se dočká. Stejně, jako my.
A včelky budou pak přinášet radost a nová pozorování nejen dětem, ale i dospělým a uvidíte, že možná budou oblíbenější než jiní domácí mazlíčci. Je to opravdu návykové :-).
PS: V dalším pokračování jen ukážu, jak se naše včelky ve skleněných zkumavkách postupně vyvíjely.
Těším se na vás :-).
S úctou k vám i k přírodě
