Jsem holka z menšího krásného města, celé dětství jsem prožila v domě se zahradou. Už odmala jsem měla „zelené“ zahradnické, nebo spíš hnědé, ruce (od hlíny), bavilo mě pěstovat a pozorovat, jak vše pěkně roste.
Vždy jsem si myslela, že i v dospělosti budu bydlet v domě a mít velkou zahradu, nechtěla jsem nikdy bydlet v paneláku. Jak se říká: „Člověk míní, život mění“. Po mém příchodu do Brna po studiu vysoké školy (kde jsem mimochodem bydlela na kolejích, jak jinak než v „paneláku“) a mnoha letech bydlení po podnájmech jsme nakonec s mým budoucím manželem koupili byt v paneláku na velkém sídlišti. Nikdy neříkej nikdy…
No a protože jsem stále měla ty zahradnické „zelené“ prsty, byla pro mě výzva začít trochu jinak, než jsem znala ze zahrady u rodičů, a proměnit malý panelákový balkon v zelenou oázu. Vytvořit si takovou krásnou a pestrou minizahrádku. A jak to vlastně všechno začalo?
Začtěte se do příběhu našeho balkonu a jeho přeměn v jedlý balkon v průběhu deseti let. Slovem i obrazem vás seznámím s proměnami mých pěstitelských a zahradnických vizí, nápadů i realizací na balkoně samotném.
Račte vstoupit do našeho kvetoucího a jedlého ráje uprostřed jednoho velkého brněnského sídliště :-).
Náš nový byt už jsme po roce skoro dovybavili základním nábytkem, sedačka a spousta pokojových kytek je už taky na svém místě, tak je čas začít se věnovat mému největšímu koníčku či koni – pěstování. Zahradu máme u našich i u mužových rodičů, ale díky neustálému cestování nemáme moc času se jim věnovat (těm zahradám).
Náš balkon zatím zeje prázdnotou, kromě krmítka pro ptáky na něm na jaře zatím nic není. Nemáme nádoby, truhlíky, ani držáky. Přemýšlím, jak by měl náš další pokoj skoro pod širým nebem vlastně vypadat. Budou na něm jen kytky nebo i něco jedlého? Jaké truhlíky pořídit, abych nemusela každý den v létě zalévat? Kdopak poradí?
Jelikož jsem zahradnice a trochu přehled mám, tak jsem poprosila vyhledávač a výsledek byl na světě. Pořídíme na zkoušku truhlíky pana zahradníka Lebiše, se zavlažovacím systémem pomocí knotů! Něco podobného jsem kdysi viděla i v Receptáři Přemka Podlahy, že knoty dobře fungují. Tak to vyzkoušíme.
Zajeli jsme do Boskovic osobně a nakonec to dopadlo tak, že jsem nakoupila i spoustu balkonových rostlin, okrasných, abychom měli ten náš balkon kráááásně barevný. Semínka stejně zatím nemám, tak co, alespoň podpořím jednoho z dobrých Zahradníků s velkým Z. A že bylo z čeho vybírat…
Ještě jsme pořídili vhodný substrát a jdeme sázet… Uff, ještě že jsme těch truhlíků koupili dost. Jak je vidět, když člověka něco baví, tak nezná míru :-). Na parapet a na zem se fakt všechno nevejde, co s tím? Pomůže zase strýček Google?
Pomohl. Na Aukru měli moc fajn držáky, přesně na tento typ truhlíků. Škoda, že jsem jich nekoupila víc, zábradlí máme ale taky jenom jedno s omezenou nosností. Tak to asi bude muset stačit. Měli si to tehdy nechat patentovat, protože opravdu jsou bezkonkurenčně nejlepší a vymakané.
Nakoupila jsem ještě dva proutěné závěsné košíky (na proutí a přírodní materiály jsem taky ujetá 🙂 ), do kterých jsem vysela hrachor a lichořeřišnici, pnoucí, aby se mohly stonky s květy hezky spouštět dolů. Teď jen ukecat muže, aby mi do stropu balkonu (tedy do balkonu nad námi) vyvrtal díry na zavěšení… Podařilo se, košíky už visí, jen je teď opatrně zalévat, aby nebyla voda všude kolem.
Na Floře v Olomouci jsem si na jaře koupila krásné plaménky, tak ještě je přesadit do velkých nádob a truhlíku a vyrobit k nim parádní treláže. Na to posloužily větvičky trojpuku od našich. Hezké, že? Takto to vypadalo v červenci:
Všechno krásně bují, už se na balkon skoro nevejdeme. No, maximálně si můžeme sednout na schodek u balkonových dveří. Kecám, stolička se vejde, ale stolek už fakt ne, leda nějakej mini.
Máme i dvě krmítka, jedno na zábradlí a druhé pod ním, z trávy. Ale v té záplavě zeleně a květů nejsou skoro ani vidět. Najde je někdo? Krmíme sice až v zimě, ale už po půli července se na krmítko přilétl podívat první letošní návštěvník. Asi se mu líbí….Bodejť, vyrobil jej s láskou můj muž ornitolog :-).
Barevnost truhlíků se postupně mění, žlutá a oranžová zmizely nadobro, převládá zeleň a „stříbrná“ barva listů smilu, kvetoucí letničky postupně odkvétají. Dlouho kvetou pouze petúnie a surfinie. A taky tařicovka, to je nezmar.
Jediné, co jsem letos stihla během jara vyset, byly měsíční jahůdky. Z těch mám fakt radost. Musím je ale v těch letních výhních dávat raději na zem, aby se nespálily. Kvést začínají sice až v září, ale o to dýl budeme mít jahůdky, mňam :-).
A takto vypadal proměněný a hezky zarostlý balkon v září:
Hezky jsme si užili pestré záplavy květů, vyzkoušela jsem i pěstování rostlin, které jsme si přivezli z našich cest, měla jsem i hortenzii, okrasné lilky a spoustu dalších roztodivných rostlin, které se mi na balkonech vždycky líbily, ale trochu mi chybělo něco, co můžeme ochutnávat. Jahůdky byly sice fajn, ale bylo jich jen malinko. Lichořeřišnici člověk pořád nejí, ale dala bych si nějakou zeleninku.
Příští rok to musím trochu obměnit…Uvidím, co mě napadne, jaká seženu semínka a co budu mít třeba od mýho taťky. Ten miluje rajčata, tak třeba mi nějaké vhodné podaruje. Nebo si vypěstuju sama, to mě fakt baví. Hlavně pozorovat, jak z malého semínka vyroste velká rostlina plná květů a pak výtečných plodů. Už se těším zase na jaro.
Těšíte se taky? A jste zvědaví, jak bude pokračovat příběh našeho jedlého balkonu v dalších letech?
Pokud se vám nechce čekat na pokračování tady, můžete mrknout na FB stránku Jedlý balkon po celý rok, kde už příběh dospěl skoro k závěru.
Nebo se můžete přidat do komunity balkonových zahradníků v mé FB skupině.
Těším se na vás ve skupině, na stránce i tady při dalším pokračování příběhu našeho balkonu.
S úctou k vám i k přírodě