Petra ŠtěpánkováMít zahradu byl vždycky můj sen. Velkou zahradu a sad. Doma jsme měli zahrádku na pěstování zeleniny, ovocné stromy tam bývaly tak dva, původně asi 3, ale i to už bylo na rozlohu zahrady dost, vzadu taťka vystavěl místo staré stodoly či kůlny skleník. Tudíž základy zahradnických dovedností jsem měla už od dětství vcelku dobré, pak jsem se něco naučila i ve škole a věřila, že přijde správný čas na to všechny nabyté vědomosti si řádně prakticky vyzkoušet a ověřit. Do té doby jsem sice termín přírodní zahrady moc často neslyšela, ale zanedlouho se vše změnilo.
V roce 1998 jsem spolu s mou dobrou kamarádkou absolvovala Úplný kurz permakulturního designu a nadchla se pro tento přístup a jeho principy. V této době se také začaly více objevovat informace o jiných přístupech, byly vydány nebo přeloženy knihy k tématům ekozahrady nebo přírodní zahrady. Tyto nové zdroje jsem studovala a „hltala“. Jenže stále nebylo kde praktikovat nové znalosti. Ale kdo si počká, ten se dočká a já se dočkala.
Rodiče mého muže měli už dlouhá léta zahrádku na pěkném svahu nad rybníkem za vesnicí kousek od Brna. Zpočátku to prý bylo jen jetelové políčko, kde hospodařil děda. Mamka pak pozemek zdědila a s taťkou si kousek po kousku přirývali záhonky, sadili nové stromky a kus zahrady si oplotili, aby na ní mohli pěstovat zeleninu. Pak si ve volných chvílích po práci a o víkendech zahrádku přizpůsobovali k obrazu svému. S přibývajícím věkem ale záhonků trochu ubylo a rodiče na zahradu jezdili spíše aktivně odpočívat a pozorovat živáčky.
První krůčky k realizaci mých snů
Protože jsme víkendy s mým mužem trávili většinou v přírodě, moc často jsme na zahradu za rodiči nejezdili. Obrátilo se to až po svatbě, kdy jsme se párkrát na zahradu zajeli podívat (při té příležitosti jsme si opekli nezdravé špekáčky), a já byla nadšená.
Rodiče zahradu obhospodařovali velmi šetrným způsobem, byla to taková přírodní zahrada už od začátku, dost míst pro živé tvory, divočinky, hromady větví místo živého plotu, část zahrady byla ponechána jako louka pro motýly a další hmyzáky, pár záhonků na zeleninu, záhonek s jahodami, bylinkami a sem tam nějaké kvetoucí okrasné rostliny.
Moc pěkná zahrádka, úplně mě vzala za srdce a tak jsme začali na zahradu jezdit čím dál častěji a dostala jsem tam prostor realizovat své SNY.
První stavby na „staronové“ přírodní zahradě
Jako první jsem vyrobila proplétaný oplotek k bylinkovému záhonku, aby ve svahu zemina moc neujížděla. A tím začalo naše rozvíjení přírodní zahrady ve větším rozsahu. Už nestačil oplotek jeden, přidal se celý vyvýšený záhon se stěnami z větví, pak nám taťka do příště přidal další z lískových prutů a my pak přirývali a vytvářeli nové a nové záhony, některé klasické, jiné vyvýšené. O nich vám povím v dalším pokračování a třeba si je oblíbíte jako my.
Postupně přibyla bylinková spirála, německá kopa, provizorní záhon s bylinkami, kulaté záhony s trelážemi na fazole, koš na cukety, domeček pro hmyz, další proutěné stavby – vrbová treláž na hrášek, sluneční past, atd. O všech těchto prvcích ještě bude řeč v dalších článcích. Těšte se!
No, a aby toho nebylo málo, podařilo se nám časem přikoupit ještě vedlejší pozemek s maringotkou a spoustou ovocných stromů. Tak alespoň máme co tvořit i na druhé zahradě.
Naši zahradu bych časem ráda zavedla jako ukázkovou přírodní zahradu.
Tak nám držte pěsti, abychom náš plán brzo splnili a můžete se přijít podívat :-).
S úctou k Vám i přírodě Petra Babča Štěpánková
